Cesta životem bez bariér, z.s.

Olympijský rekord Emila Zátopka v roce 1960 překonal etiopský běžec Abebe Bikila. Senzace. Maraton poprvé vyhrál Afričan a běžel bosý. Ano, Abebe triumfoval v Římě a triumfoval bez bot. Olympijský sen všech sportovců, noční můra italských obuvníků. Krásný příběh, pokud neběháte bos z nouze…

 

Naše děti občas poznají obojí. Nemluvíme o nouzi, o chudobě, která bere dětem boty, hračky, radost a zdraví. Mluvíme o takové nouzi, kdy po něčem toužíte, kdy opravdu moc chcete a ono to nejde. Rvete se doslova o každý krok o každý uplavaný metr, ale něco vám brání. Jednou chybí asistent, podruhé správný vozík, židle, pracovní stůl nebo sedlo na koně. A tak běžíte naboso. Chcete běžet, chcete vyhrávat a musíte být bos.

 

 „Náš“ Mates je kluk, kterého ve fotoalbech Cesty životem bez bariér nepřehlédnete. Umí se smát, občas hraje divadlo, jezdí na čtyřkolkách, plave, pracuje v chráněné dílně a chodí. Chodí hodně, chodí i když to nejde a chodí, i ve chvílích, kdy by měl jet na vozíku. Mates chce chodit. Tak jako profesionální fotbalista likviduje kopačky, tak on likviduje chodítka. Mates touží být samostatný, a to je jeho cesta.

 

Být na cestě s Matesem je legrace. Zrovna teď ale potřebuje nové terénní chodítko a my nevidíme sebemenší důvod, proč by ho nemohl mít. Jen proto, že zrovna tento typ zdravotní pomůcky pojišťovny nehradí? To pro nás nemůže být překážka.